Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Czechpoint

Obecní úřad Vernéřovice poskytuje služby Czech POINT:

Výpis z Katastru nemovitostí
Výpis z Obchodního rejstříku
Výpis z Živnostenského rejstříku
Výpis z Rejstříku trestů

                                          a další

Podrobné informace získáte na obecním úřadě Vernéřovice

czechpoint

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • Po polsku

Obsah

Vernéřovické zvony


 

Hlas zvonu je součástí našeho života. Oznamuje nám ubíhající čas, sváteční chvíle, ale i smutné události a také nás varuje před nebezpečím. V dnešní době jsou jeho původní funkce nahrazovány masovými sdělovacími prostředky. Přesto si zvony uchovaly své kouzlo a doplňují kolorit našeho života. Jako ve většině vesnic i ve Vernéřovicích (okres Náchod) mají svůj zvon. V roce 2000 uplynulo 400 let od jeho odlití. Je zavěšen ve věži chátrajícího kostela sv. Michaela a zvoní se na něj velmi málo. Pak se však jeho vznešený hlas rozléhá po celé dlouhé obci a doplňuje poetičnost tohoto milého místa. Dnešní stav je výsledkem dlouhého historického vývoje, byly časy kdy měli ve Vernéřovicích zvonů více. K výročí posledního zbylého zvonu předkládám stručnou historii vernéřovických zvonů, rozdělenou do dvou základních částí: informace o zvonech uváděné ve vlastivědné literatuře a současný stav se závěry.

Vernéřovické zvony ve vlastivědné literatuře

Čerpám z publikací A. Cechnera Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Broumovském, Praha 1930 (dále SUP), a A. Brombierstäudl Die Gemeinden Deutsch-Wernersdorf, Birkigt, Bodisch und Hutberg, Forcheim 1985 (dále GDW). Zvony řadím podle GDW, řazení vychází z předpokládaného stáří zvonů. V textu uvádím popis podle GDW. SUP cituji pouze v případě, že popis GDW doplňuje nebo uvádí odlišné údaje. Za zkratkou SUP je v závorce Cechnerovo číslování zvonů. Nápisy přepisuji velkým písmem s doplněním gramaticky očekávaných tvarů v závorce, stejně jako překlady do češtiny.

Zvony kostela sv. Michaela

  1. Malý zvon z roku 1553, s nápisem: VERBUM DOMINI MANET IN AETERNUM (Slovo boží platí věčně). SUP (5) uvádí, že je umístěn v lucerně věže, má průměr 38 cm, výšku 30 cm a je z roku 1684.
  2. Střední zvon s nápisem: DANKET DEM HERRN, DENN ER IST GÜTIG. SEINE GÜTE UND WAHRHEIT BLEIBT EWIG. ANNO 1560. (Děkujte Bohu, protože on je dobrotivý. Jeho dobrota a pravda zůstává věčná). SUP (2) uvádí, že vážil 60 kg, že byl původně z roku 1560, ale v roce 1907 byl přelit Oktávem Winterem v Broumově.
  3. Velký zvon s nápisem: RUF MICH AN IN ZEID(T) DER NOT, SPRICHT DER HERR, SO WILL ICH DICH ERRETTEN UND DU SOLLST MICH PREISEN. ANNO 1600. (Zavolej mě v čase nouze, říká Bůh, pak tě chci chránit a ty mě máš velebit).
    Na jedné straně lze číst: DIE GESCHWORENEN VON WERNERSDORF, MATZ MEIßNER DER SCHOLZE GIBT 10 THALER. GEORGE SEYDL 4, CLEMENS HEINZL 4 THALER, MERTEN DRECHSLER, FÖRSTER IN WERNERSDORF, 6, GEORGE ALISCHER, JAKOB WEISSER, LORENZ HEINTZEL, GEORGE JAKOB, DIE KIRCHENBITTER WENTZEL THÖR, GEORGE SCHREIBER, MATTHAEUS ATZLER, PFARRER, MERTEN ROTTER, DER KIRCHENSCHREIBER.
    GESCHWORENE IN BIRKIGT: ANDREAS DREßLER DER SCHOLZE, HANS SCHUBERT, ANDREAS GROSSER, MATZ ZINKE.
    DIE GESCHWORENE IN BODISCH: NICKEL LEYER DER SCHOLZE. VEREHRENT ZU DIESER GLOCKEN 25 THALER. VALENTIN SCHOLZE, MERTEN LEPPELT, STEPHAN BYM. MICHAEL HINGMANDEL HAT GEBEN 50 THALER.
    (Přísežní z Vernéřovic, Matz Meißner, rychtář, dává 10 tolarů, George Seydel 4, Clemens Heinzel 4 tolary, Merten Drechsler, lesník ve Vernéřovicích, 6, George Alischer, Jakob Weisser, Lorentz Heinzel, George Jakob, církevní almužníci Wentzel Thör, George Schreiber, Matthaeus Atzler, farář, Merten Rotter, kostelní písař.
    Přísežní v Březové: Andreas Dreßler rychtář, Hans Hubert, Andreas Grosser, Matz Zinke.
    Přísežní v Bohdašíně: Nickel Leyer rychtář věnuje na tyto zvony 25 tolarů. Valentin Scholze, Merten Leppelt, Stephan Bym, Michael Hingmandel dal 50 tolarů).
    O vysvěcení tohoto zvonu je na tabulce v sakristii napsáno: ANNO CHRISTI 1610 DI 8. OCT. KONSECRATA EST MAIOR CAMPANA ECCLESIAE WERNERSDORFENSIS IN HONOREM SANCTI WENCESLAI A REVERENDISSIMO DOMINO PATRE WOLFGANGO A PROSSOWITZ ABBATE IN BRAUNA ETC. IN PRAESENTIA 7 SACERDOTUM ORTHODOXORUM. (Roku 1610 od narození Krista dne 8. října byl první zvon vernéřovického kostela k poctě sv. Václava veledůstojným panem Wolfgangem z Prossowitz, opatem broumovským, za přítomnosti sedmi pravověrných kněží vysvěcen.)
    Podle SUP (1) má tento zvon průměr 1,05 m a výšku 0,78 m, je zachycen na 6 uchách ozdobených ženským poprsím s ornamentálním nápisem mezi dvěma pruhy. Dále je na zvonu jméno kostelíka a na druhé straně nezřetelný reliéf světce.
  4. menší zvon - zvoneček zakoupený údajně za 36 kop s nápisem: S. MICHAEL, ORA PRO POPULO TUO. ANNO 1684 (Sv. Michaeli, oroduj za svůj lid). SUP (4).
  5. zvon pocházel z roku 1866. SUP (3).

Podle GDW byly v 1. světové válce zvony 1, 2, 4 a 5 zrekvírovány. SUP doplňuje, že se tak stalo v roce 1916. Místo těchto zvonů byly v roce 1924 pořízeny dva nové, odlité Oktávem Winterem v Broumově.

Zvony poutního kostelíka P. Marie u Vernéřovické studánky

  1. Velký zvon vážil 340 kg a věnoval ho pan Josef Volke z Křinic.
  2. Střední zvon vážil 170 kg a věnovala ho slečna Barbara Heinzelová z Vernéřovic.
  3. Malý zvon vážil 116 kg a věnoval ho pan August Peisker, zlatník v Basileji narozený ve Vernéřovicích.

Tyto zvony zhotovila firma Hilzer z Wiener Neustadtu a byly dodány 15. 10. 1898. Dočasně byly uloženy u Theodora Walzela ve Vernéřovicích a poté v neděli 11. 6. 1899 slavnostně vysvěceny. Tento den byl pro Vernéřovické velkým svátkem. Zřizovatelé středního a malého zvonu Barbara Heinzelová a August Peisker požádali o kmotrovství pro zvony. Zřizovatel velkého zvonu Josef Volke prosil, aby tato čest mohla tento den připadnout ženě Theodora Walzela Marii. Dopoledne Theodor Walzel převezl první dva bohatě ozdobené zvony na rovněž vyzdobeném plochém voze ke kostelíku a tam byly zavěšeny do trámových stojanů. Malý zvon byl vystaven na nosítkách před hlavním oltářem farního kostela.
Ve dvě hodiny odpoledne se vypravilo na cestu slavnostní procesí v pořadí: školní děti, dívky, duchovní s malým zvonem, nosiči s několika dámami, zřizovatelé-kmotři zvonů, zřizovatel velkého zvonu s hosty, kapela, vojenští veteráni, hasiči, obecní představitelé se stavitelem, ostatní obyvatelstvo. S modlitbou a zpěvem prošli vesnicí ke studánce. Tam se již dostavily nepřehledné zástupy lidí a bylo nutné udělat s veškerou přísností místo pro plánované rozmístění. Po slavnostním vysvěcení zvonů vyslovili zřizovatelé své blahopřání. Jako první promluvila paní Maria Walzel: "Veledůstojní pánové! Prosím o ponížené dovolení, abychom se my, zřizovatelé, krátce ujali slova. Je to velká čest, která mi byla dnes udělena. Nikdy na tento den nezapomenu. Mé přání pro zvon je toto: Od dobrodinců jsi byl darován. Daruj i ty sám opět dobrodiní, tím že svým hlasem nejen potěšíš ucho, nýbrž že pronikneš až k srdci a vyzveš lid k dobrému, k modlitbě, k uctění Boha a nejsvětější Panny. V tom pomáhej Bůh." Po ní ještě hovořila slečna Barbara Hinzel a pan August Peisker. Kladkostrojem vytáhli mládenci zvony do výše a dělníci je ve věži upevnili. Mezitím při tažení rukama zřizovatelů nechaly zvony poprvé zaznít své hlasy, shromážděné zástupy lidí se modlily Ave Maria. Podle záznamů očitých svědků to byl tak uchvacující okamžik, že mnozí měli v očích slzy. Poté se procesí navrátilo do farního kostela, kde se zpívalo Te Deum. Po ukončení církevní slavnosti se účastníci sešli ve Streubelově hostinci, kde zábavný večer organizovaný lidovým spolkem zakončil tento památný den.
Podle SUP byly dva zvony zrekvírovány (zřejmě opět v roce 1916) a zbyl pouze zvon sv. Augustin s nápisem: HERR IST GOTT, HEILIG IST SEINE GERICHTIGKEIT, HEILIG IN EWIGKEIT. (Pánem je Bůh, svatá je jeho spravedlnost, svatá až na věky).

Současný stav a závěry

Zvony kostela sv. Michaela

Dnes visí v kostele pouze jediný zvon; 27. 5. 2000 ráno jsem ho díky ochotě pana Jiřího Krupičky, věrného ochránce kostela, mohl spolu se svým otcem, místním rodákem, zhlédnout. Zvon číslo 3 visí ve zvonovém patře věže zavěšený v bytelné zvonové stolici. Na trámech jsou nečitelné zbytky starých nápisů. Zvon má šedozelenou barvu a jeho srdce je značně pokryté rzí. Naměřil jsem výšku 80 cm, průměr úhozového věnce 105 cm a průměr čepce 50 cm. Nádherné je zdobení koruny se šesti uchy (výška 15 cm) renesančními reliéfy s ženským poprsím. Zvon je ve své ose otočen o 90', jak uvádí fotografie v SUP. Zvon byl otočen zřejmě proto, že úhozový věnec byl ve své původní poloze již hodně otlučen srdcem. Po otočení jsou nápisy a reliéfy obtížně fotografovatelné.
Rozměry a nápisy odpovídají údajům vlastivědné literatury. Nezřetelný reliéf světce ani jméno kostelíku jsme nenalezli. Literatura neuvádí v protilehlé poloze donátorského nápisu mezi znaky Broumovského a Břevnovského kláštera se zkratkou OSB (Ordo Sancti Benedicti) krucifix. K doplnění popisu zvonu rovněž patří ozdobný pruh úhozového věnce. Zvon je zavěšen na železné traverze profilu "I" místo na dřevěné hlavě, jak potvrzuje již fotografie v SUP. K této změně došlo zřejmě při otáčení zvonu.
Při porovnání jmen na zvonu se seznamem obyvatel z roku 1939 lze konstatovat, že ve Vernéřovicích se již nevyskytovalo 6 jmen z 12 uvedených (Drechsler, Alischer, Jakob, Thör, Atzler, Rotter), v Březové 3 jména ze 4 (Dreßler, Grosser, Zinke) a v Bohdašíně 4 jména z 5 (Leyer, Scholze, Bym, Hingmandel). Je to příklad přirozené výměny a zániku rodů za více než 300 let. Stabilnější situace byla ve Vernéřovicích, snad díky bohatšímu a klidnějšímu katastru. Odečteme-li jména faráře a písaře zůstalo zde zachováno 50 % jmen. V Březové a Bohdašíně pouze cca 10 %. Březová byla v roce 1600 mladou obcí (42 let), obyvatelstvo se teprve stabililizovalo. Bohdašín zase často trpěl svou "startegickou" polohou a nepřízní přírodních živlů, proto zde kolísal počet obyvatel. Od roku 1880 do roku 1939 klesl o celých 50 %. V případě uvedeného jména šolce (rychtáře) Matze Meißnera jde zřejmě o potomka šolce Blasigena Meißnera, který má v kostele náhrobek z roku 1579.
Podíl bohdašínských obyvatel na pořízení zvonu ukazuje jejich přirozený zájem na přifaření obce k Vernéřovicím místo k Polici nad Metují (z Bohdašína je do Vernéřovic blíže a s menším stoupáním), což se formálně stalo v roce 1603 za opata Wolganga z Prossowitz. Nápis však může dokumetovat, že Bohdašínští užívali vernéřovický kostel už dříve.
Popisovanou cedulku o vysvěcení vernéřovického zvonu opatem Wolfgangem z Prossowitz z roku 1610 jsme nenašli.
U zvonu je rovněž zachována páka s provazem ke zvonění. Celý mechanismus je funkční, bylo by však třeba, aby ho prohlédl a ošetřil odborník.
Tento velký zvon spolu se zvony číslo 1, 2, a 4 zřejmě pamatuje původní dřevěný kostel z roku 1540 postavený opatem Mathiasem. Na obrazové příloze urbáře z roku 1676 je na místě dnešního kostela zobrazen kostel s malým sanktusníkem a samostatně stojící, snad dřevěnou zvonicí. Je zde zřejmě zachycen původní stav před rozšířením roku 1683 opatem Tomášem Satoriem. Tehdejší umístění zvonů a jejich počet se nepodařilo zjistit.
Představu o přibližné podobě vernéřovického kostelního areálu v 16. století si můžeme udělat v nedalekém Polsku, kde je dodnes zachovaný kostel v Rybnici Lesnej z roku 1557 (dřevěný kostel se sanktusníkem a samostatně stojící zvonicí, ohrazený kamennou zdí), nebo dřevěný kostel v obci Grzmiace z roku 1558 s vedle stojící zvonicí. Podle Karla Kuči jde o typy shodné s východočeskými zvonicemi. V Grzmiace je to štenýřová stupňovitá polygonální zvonice a v Rybnici Lesnej stupňovitá s dřevěným patrem "obranného" charakteru z roku 1608.
Zachovaný vernéřovický zvon se velice podobá také dodnes existujícímu zvonu ve Vižnově z roku 1601 s původní dřevěnou hlavicí. Koruna s uchy je podobně vyzdobena, stejně jako čepec. Shodné jsou i rozměry zvonu, lze tedy usuzovat na stejnou zvonařskou dílnu. Vižnovský zvon můžeme považovat za mladšího bratra zvonu vernéřovického, dochoval se však u něj původní způsob zavěšení. Osa zvonu je ale položena rozdílně. Ve Vernéřovicích je osa hřídele kolmá k ose kostela, ve Vižňově je naopak osa hřídele položena ve stejném směru jako osa kostela.
Vpravo vedle velké zvonové stolice zůstaly ve Vernéřovicích zachovány nad sebou i zvonové stolice po zrekvírovaných zvonech číslo 2 a 4, do nichž byly v roce 1924 zavěšeny dva nové zvony od Oktáva Wintera z Broumova. Zachován je rovněž zvonový závěs v lucerně věže, kde byl zavěšen zvon číslo 1. Místo zavěšení zvonu číslo 5 jsme nenašli. Mohl viset v lucerně márnice z roku 1867, stojící na hřbitově.
Nové zvony z roku 1924 číslované jako 6 a 7 měly zřejmě obdobné proporce jako původní zvony číslo 2 a 4. Osud těchto nových zvonů se dosud nepodařilo přesně vypátrat, ale podle informací z okolních vesnic lze předpokládat, že se staly obětí běsnění 2. světové války.
Zajímavostí bývalého zvonového uskupení jsou zachované porcelánové kanálky pro provazy v dřevěné podlaze věže, které umožňovaly zvoníkům zvonit z nižších pater.

 

Zvony poutního kostelíka P. Marie u Vernéřovické studánky

Dnes v tomto poutním kostelíku nejsou žádné zvony. Krátký život zdejších zvonů je spojen se smutným osudem tohoto kostelíka, který si na konci 19. století vystavěli Vernéřovičtí sami (bez velkého pochopení církevních i světských úřadů). Dnes, po více než sto letech, je stavba ve velice špatném stavu a lze říci, že práce a úsilí našich pradědů přišla vniveč. Toto kdysi tak pěkné, hojně a s pokorou navštěvované místo dnes připomíná spíše kulisy ke špatnému hororu a dějí se zde věci velmi nehezké.
Kostelík se mi nepodařilo navštívit a tak je možné hodnotit pouze písemné materiály. Zvon popisovaný SUP je zřejmě nejmenší zvon číslo 3 od Augusta Peiskera. Přežil sice rekvizice v roce 1916, ale dnes již není v poutním kostelíku ani on. Patrně se stal rovněž obětí 2. světové války nebo zdivočelých let po ní.

Ostatní zvony ve Vernéřovicích

Otázkou je existence zvonů ve starším kostele, umisťovaném velice sporným ústním podáním na "Niklasberg" (návrší mezi Vernéřovicemi a Meziměstím). Existenci kostela před rokem 1540 ve Vernéřovicích (neznámo kde) podporují zmínky o ustavení faráře k roku 1370, popsané v Libri Confirmationum, (Tingl -- Emler 1865--89), a o daru Thomase Fleischera, který věnoval roku 1412 vernéřovickému kostelu dvě kopy grošů, jak je zaznamenáno v Broumovské městské knize. Nepodařilo se mi rovněž zjistit, jestli ve Vernéřovicích byly dříve zvony i na dalších objektech (šolcovna, škola, či jinde).

Životnost vernéřovických zvonů:

Kostel sv. Michaela:

  1. 363 let (po přelití 232 let)
  2. 356 let (po přelití 9 let)
  3. stále existuje (již 400 let)
  4. 232 let
  5. 50 let
  6. 22 let
  7. 22 let

Poutní kostelík P. Marie u Vernéřovické studánky:

  1. 18 let
  2. 18 let
  3. 45 let

Závěry

Zvony ve Vernéřovicích nebyly zničeny při požáru nebo nehodě, ale propadly válečným rekvizicím. Je smutným faktem, že si Vernéřnéřovičtí za přibližně 450 let pořídili z vlastních zdrojů 10 zvonů a nakonec jim díky zásahům státní moci zbyl pouze jeden. Proč asi vznikl názor: ”že vše co stát má, někomu ukradl”? Oceňuji odhodlání Vernéřovických při ochraně velkého zvonu. Podle zpráv o rekvizicích zvonů v 1. světové válce nebyla situace jednoduchá. I přes nařízení, že zvony starší 300 let se nesmějí pro válečné účely použít, byl zrekvírován heřmánkovický zvon z roku 1478 se vzácným nápisem a šonovský zvon z roku 1499. Velitelé rekvírovacích oddílů si nařízení vykládali různě, zvon v Heřmánkovicích byl údajně zrekvírován přes zákaz velitelství i Památkového ústavu. Záleželo tedy na místní situaci. Výhodou Vernéřovických bylo, že nedobrovolně "poskytli" pro válku 6 zvonů, což bylo nejvíce ze všech broumovských vesnic. Je otázkou jestli zvon 1 byl z roku 1553 nebo z roku 1684, možná byl tehdy jen přelit, a to ho odsoudilo k rekvizici. Rovněž zvon 2 z roku 1560 byl v roce 1907 přelit a byl jako nehistorický zrekvírován. Samotná rekvizice byla pro obyvatele bolestnou událostí. Podle bohdašínské kroniky nechali obyvatelé obce svůj malý zvon na škole před sejmutím 3. 8. 1917 naposledy hodinu vyzvánět. V této pohnuté chvíli vzpomínali na své blízké ve válce a přáli si, aby už byl tomu utrpení konec.
Přestože si v roce 1924 nechali vytrvalí Vernéřovičtí ulít dva nové zvony, zůstal jim po další válce opět jen velký zvon. Ne vždy však místní obyvatelé užívali zvony podle přání donátorů. Z Vižňova je zaznamenáno "slavnostní" vyzvánění po dobytí Polska (celý týden) v září 1939. Toto pochybné oslavování brzo vystřídalo vystřízlivění. Pro popis rekvizic ve 2. světové válce nemám dost informací, podle vižňovských pramenů zde byly zvony zrekvírovány v zimě 1943/44. Předpokládám, že za tzv. totální války byly zrekvírovány i dva nebo tři zvony ve Vernéřovicích.
Po 2. světové válce nebylo vzhledem k novým společenským poměrům pro pořízení nových zvonů to pravé "klima". Dnes oba kostely ve Vernéřovicích chátrají a zdá se, že i obyčejná údržba je nad naše možnosti.
Díky pohnuté historii našeho milého kraje je velký vernéřovický zvon nejstarším zachovaným zvonem Broumovska, chápaného jako území v povodí Stěnavy za (pod) Stěnami. Starší zvony zde byly zrekvírovány nebo zničeny požáry. Nejbližší starší zvony se zachovaly na druhé straně Stěn v Polici nad Metují (1486 a 1491), v Teplicích nad Metují (1513) a ve Zdoňově (1595).
Současná pasivní úloha vernéřovického zvonu je prospěšná alespoň netopýrům, kteří dnes ve věžích kostelů přebývají, jak mi sdělil Jiří Kopecký z CHKO. Děkuji mu rovněž za laskavé půjčení jedinečného exempláře Cechnerova díla.
Cílem tohoto článku nebylo historii vernéřovických zvonů uzavřít, chtěl jsem pouze zrekapitulovat dostupné informace a podnítit další bádání. Osudy zvonů jsou jen malým střípkem v mozaice místní historie, ukázkou vzestupu, selhání a pádů. Po staletí budovaná rovnováha mezi lidmi, přírodou a Bohem byla v krátkém čase zpřetrhána. Přání zřizovatelů nebyla naplněna. Místní lidé si pořizovali zvony k bohulibým účelům, ty ale nakonec skončily v tavicích pecích, aby se z nich staly zbraně k vedení hloupých válek, jejichž následky postihly i místní obyvatele.
Zdá se, že v dnešní uspěchané době je kostel téměř zapomenutou záležitostí, ale věřím, že naše generace nalezne dostatek sil, aby dokázala existenci tohoto posvátného místa obhájit a uplatnit. Je nutné spojit síly mnoha lidí dobré vůle. První krůčky se již dějí (Týden pro broumovské kostely, Cesty ke kořenům, hmatatelné plody pracovních kempů). Poslední zbylý zvon zažil mnoho dobrého i špatného, věřím že přežije i dnešní dobu a najde své místo i v novém tisíciletí. Přání zřizovatelů i odvaha Vernéřovických při jeho ochraně před rekvizicemi jsou pro nás zavazující. Chraňme ho jako jednu z nejstarších obecních památek pro naše potomky, kteří by měli znát historii svých předků. Snad dnes, v době hledání nové rovnováhy, bude vznešený hlas vernéřovického zvonu znít opět častěji.

Napsal: Michal Streubel (http://www.volny.cz/tjcondor/h08_czw.html)

POUŽITÁ LITERATURA:
Cechner, A. 1930: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Broumovském. Praha.
Brombierstäudl, A. 1985: Die Gemeinden Deutsch-Wernersdorf, Birkigt, Bodisch und Hutberg. Forcheim.